Library / Tipiṭaka / तिपिटक • Tipiṭaka / थेरगाथा-अट्ठकथा • Theragāthā-aṭṭhakathā

    २. पिण्डोलभारद्वाजत्थेरगाथावण्णना

    2. Piṇḍolabhāradvājattheragāthāvaṇṇanā

    नयिदं अनयेनातिआदिका आयस्मतो पिण्डोलभारद्वाजत्थेरस्स गाथा। का उप्पत्ति? अयं किर पदुमुत्तरस्स भगवतो काले सीहयोनियं निब्बत्तित्वा पब्बतगुहायं विहरति। भगवा तस्स अनुग्गहं कातुं गोचराय पक्‍कन्तकाले सयनगुहं पविसित्वा निरोधं समापज्‍जित्वा निसीदि। सीहो गोचरं गहेत्वा निवत्तो गुहाद्वारे भगवन्तं दिस्वा हट्ठतुट्ठो जलजथलजपुप्फेहि पूजं कत्वा चित्तं पसादेन्तो भगवतो आरक्खत्थाय अरञ्‍ञे वाळमिगे अपनेतुं तीसु वेलासु सीहनादं नदन्तो बुद्धगताय सतिया अट्ठासि। यथा पठमदिवसं, एवं सत्ताहं पूजेसि। भगवा सत्ताहच्‍चयेन निरोधा वुट्ठहित्वा ‘‘वत्तिस्सति इमस्स एत्तको उपनिस्सयो’’ति तस्स पस्सन्तस्सेव आकासं पक्खन्दित्वा विहारमेव गतो। सीहो पालिलेय्यकहत्थी विय बुद्धवियोगदुक्खं अधिवासेतुं असक्‍कोन्तो कालं कत्वा हंसवतीनगरे महाभोगकुले निब्बत्तित्वा वयप्पत्तो नगरवासीहि सद्धिं विहारं गतो धम्मदेसनं सुत्वा सत्ताहं महादानं पवत्तेत्वा यावजीवं पुञ्‍ञानि कत्वा अपरापरं देवमनुस्सेसु संसरन्तो अम्हाकं भगवतो काले कोसम्बियं रञ्‍ञो उतेनस्स पुरोहितपुत्तो हुत्वा निब्बत्ति भारद्वाजो नाम नामेन। सो वयप्पत्तो तयो वेदे उग्गहेत्वा पञ्‍च माणवकसतानि मन्ते वाचेन्तो महग्घसभावेन अननुरूपाचारत्ता तेहि परिच्‍चज्‍जन्तो राजगहं गन्त्वा भगवतो भिक्खुसङ्घस्स च लाभसक्‍कारं दिस्वा सासने पब्बजित्वा भोजने अमत्तञ्‍ञू हुत्वा विचरन्तो सत्थारा उपायेन मत्तञ्‍ञुताय पतिट्ठापितो विपस्सनं पट्ठपेत्वा नचिरस्सेव छळभिञ्‍ञो अहोसि। तेन वुत्तं अपदाने (अप॰ थेर २.५०.१०४-१०९) –

    Nayidaṃanayenātiādikā āyasmato piṇḍolabhāradvājattherassa gāthā. Kā uppatti? Ayaṃ kira padumuttarassa bhagavato kāle sīhayoniyaṃ nibbattitvā pabbataguhāyaṃ viharati. Bhagavā tassa anuggahaṃ kātuṃ gocarāya pakkantakāle sayanaguhaṃ pavisitvā nirodhaṃ samāpajjitvā nisīdi. Sīho gocaraṃ gahetvā nivatto guhādvāre bhagavantaṃ disvā haṭṭhatuṭṭho jalajathalajapupphehi pūjaṃ katvā cittaṃ pasādento bhagavato ārakkhatthāya araññe vāḷamige apanetuṃ tīsu velāsu sīhanādaṃ nadanto buddhagatāya satiyā aṭṭhāsi. Yathā paṭhamadivasaṃ, evaṃ sattāhaṃ pūjesi. Bhagavā sattāhaccayena nirodhā vuṭṭhahitvā ‘‘vattissati imassa ettako upanissayo’’ti tassa passantasseva ākāsaṃ pakkhanditvā vihārameva gato. Sīho pālileyyakahatthī viya buddhaviyogadukkhaṃ adhivāsetuṃ asakkonto kālaṃ katvā haṃsavatīnagare mahābhogakule nibbattitvā vayappatto nagaravāsīhi saddhiṃ vihāraṃ gato dhammadesanaṃ sutvā sattāhaṃ mahādānaṃ pavattetvā yāvajīvaṃ puññāni katvā aparāparaṃ devamanussesu saṃsaranto amhākaṃ bhagavato kāle kosambiyaṃ rañño utenassa purohitaputto hutvā nibbatti bhāradvājo nāma nāmena. So vayappatto tayo vede uggahetvā pañca māṇavakasatāni mante vācento mahagghasabhāvena ananurūpācārattā tehi pariccajjanto rājagahaṃ gantvā bhagavato bhikkhusaṅghassa ca lābhasakkāraṃ disvā sāsane pabbajitvā bhojane amattaññū hutvā vicaranto satthārā upāyena mattaññutāya patiṭṭhāpito vipassanaṃ paṭṭhapetvā nacirasseva chaḷabhiñño ahosi. Tena vuttaṃ apadāne (apa. thera 2.50.104-109) –

    ‘‘मिगलुद्दो पुरे आसिं, विपिने विचरं तदा।

    ‘‘Migaluddo pure āsiṃ, vipine vicaraṃ tadā;

    अद्दसं विरजं बुद्धं, सब्बधम्मान पारगुं॥

    Addasaṃ virajaṃ buddhaṃ, sabbadhammāna pāraguṃ.

    ‘‘पियालफलमादाय, बुद्धसेट्ठस्सदासहं।

    ‘‘Piyālaphalamādāya, buddhaseṭṭhassadāsahaṃ;

    पुञ्‍ञक्खेत्तस्स वीरस्स, पसन्‍नो सेहि पाणिभि॥

    Puññakkhettassa vīrassa, pasanno sehi pāṇibhi.

    ‘‘एकतिंसे इतो कप्पे, यं फलं अददिं तदा।

    ‘‘Ekatiṃse ito kappe, yaṃ phalaṃ adadiṃ tadā;

    दुग्गतिं नाभिजानामि, फलदानस्सिदं फलं॥

    Duggatiṃ nābhijānāmi, phaladānassidaṃ phalaṃ.

    ‘‘किलेसा झापिता मय्हं…पे॰… कतं बुद्धस्स सासन’’न्ति॥

    ‘‘Kilesā jhāpitā mayhaṃ…pe… kataṃ buddhassa sāsana’’nti.

    छळभिञ्‍ञो पन हुत्वा ‘‘भगवतो सम्मुखा यं सावकेहि पत्तब्बं, तं मया पत्त’’न्ति, भिक्खुसङ्घे च ‘‘यस्स मग्गे वा फले वा कङ्खा अत्थि, सो मं पुच्छतू’’ति सीहनादं नदि। तेन तं भगवा, ‘‘एतदग्गं, भिक्खवे, मम सावकानं भिक्खूनं सीहनादिकानं यदिदं पिण्डोलभारद्वाजो’’ति (अ॰ नि॰ १.१८८, १९५) एतदग्गे ठपेसि। सो एकदिवसं अत्तनो सन्तिकं उपगतं गिहिकाले सहायभूतं मच्छरिं मिच्छादिट्ठिब्राह्मणं अनुकम्पमानो तस्स दानकथं कथेत्वा तेन च ‘‘अयं मम धनं विनासेतुकामो’’ति भकुटिं कत्वापि ‘‘तुय्हं एकभत्तं देमी’’ति वुत्ते, ‘‘तं सङ्घस्स देहि मा मय्ह’’न्ति सङ्घस्स परिणामेसि। पुन ब्राह्मणेन ‘‘अयं मं बहूनं दापेतुकामो’’ति अप्पच्‍चये पकासिते दुतियदिवसं धम्मसेनापतिना सङ्घगताय दक्खिणाय महप्फलभावप्पकासनेन तं पसादेत्वा, ‘‘अयं ब्राह्मणो ‘आहारगेधेन मं दाने नीयोजेसी’ति मञ्‍ञति, आहारस्स पन मया सब्बसो परिञ्‍ञातभावं न जानाति, हन्द नं जानापेमी’’ति –

    Chaḷabhiñño pana hutvā ‘‘bhagavato sammukhā yaṃ sāvakehi pattabbaṃ, taṃ mayā patta’’nti, bhikkhusaṅghe ca ‘‘yassa magge vā phale vā kaṅkhā atthi, so maṃ pucchatū’’ti sīhanādaṃ nadi. Tena taṃ bhagavā, ‘‘etadaggaṃ, bhikkhave, mama sāvakānaṃ bhikkhūnaṃ sīhanādikānaṃ yadidaṃ piṇḍolabhāradvājo’’ti (a. ni. 1.188, 195) etadagge ṭhapesi. So ekadivasaṃ attano santikaṃ upagataṃ gihikāle sahāyabhūtaṃ macchariṃ micchādiṭṭhibrāhmaṇaṃ anukampamāno tassa dānakathaṃ kathetvā tena ca ‘‘ayaṃ mama dhanaṃ vināsetukāmo’’ti bhakuṭiṃ katvāpi ‘‘tuyhaṃ ekabhattaṃ demī’’ti vutte, ‘‘taṃ saṅghassa dehi mā mayha’’nti saṅghassa pariṇāmesi. Puna brāhmaṇena ‘‘ayaṃ maṃ bahūnaṃ dāpetukāmo’’ti appaccaye pakāsite dutiyadivasaṃ dhammasenāpatinā saṅghagatāya dakkhiṇāya mahapphalabhāvappakāsanena taṃ pasādetvā, ‘‘ayaṃ brāhmaṇo ‘āhāragedhena maṃ dāne nīyojesī’ti maññati, āhārassa pana mayā sabbaso pariññātabhāvaṃ na jānāti, handa naṃ jānāpemī’’ti –

    १२३.

    123.

    ‘‘नयिदं अनयेन जीवितं, नाहारो हदयस्स सन्तिको।

    ‘‘Nayidaṃ anayena jīvitaṃ, nāhāro hadayassa santiko;

    आहारट्ठितिको समुस्सयो, इति दिस्वान चरामि एसनं॥

    Āhāraṭṭhitiko samussayo, iti disvāna carāmi esanaṃ.

    १२४.

    124.

    ‘‘पङ्कोति हि नं अवेदयुं, यायं वन्दनपूजना कुलेसु।

    ‘‘Paṅkoti hi naṃ avedayuṃ, yāyaṃ vandanapūjanā kulesu;

    सुखुमं सल्‍लं दुरुब्बहं, सक्‍कारो कापुरिसेन दुज्‍जहो’’ति॥ –

    Sukhumaṃ sallaṃ durubbahaṃ, sakkāro kāpurisena dujjaho’’ti. –

    गाथाद्वयं अभासि।

    Gāthādvayaṃ abhāsi.

    तत्थ नयिदं अनयेन जीवितन्ति इदं मम जीवितं अनयेन अञायेन वेळुदानपुप्फदानादिअनेसनाय न होति जीवितनिकन्तिया अभावतो। नाहारो हदयस्स सन्तिकोति आहारो च आहरियमानो मग्गफलञाणं विय हदयस्स चित्तस्स सन्तिकरो न होति, केवलं पन सज्‍जुकं खुदापटिघातमत्तं करोतीति अधिप्पायो। अथ वा नाहारो हदयस्स सन्तिकोति आहारो रसतण्हावत्थु मे हदयस्स सन्तिको आसत्तो न होति रसतण्हाय एव अभावतो। ‘‘सन्तिके’’तिपि पठन्ति। यो हि आहारगिद्धो लाभसक्‍कारप्पसुतो विचरति, तस्स आहारो हदयस्स सन्तिके नाम अभिण्हं मनसिकातब्बतो। यो पन परिञ्‍ञाताहारो, सो तत्थ पहीनच्छन्दरागो, न तस्साहारो हदयस्स सन्तिके नाम – ‘‘कथं नु खो लभेय्य’’न्तिआदिमनसिकरणस्सेव अभावतो। यदि हि जीवितनिकन्ति आहाररसतण्हा च नत्थि, अथ कस्मा पिण्डाय चरसीति अनुयोगं मनसि कत्वा आह ‘‘आहारट्ठितिको समुस्सयो, इति दिस्वान चरामि एसन’’न्ति। आहारो भोजनं ठिति ठानं पच्‍चयो एतस्साति आहारट्ठितिको। ‘‘आहारपटिबद्धवुत्तिको समुस्सयो कायो’’इति दिस्वान एवं ञत्वा इममत्थं बुद्धियं ठपेत्वा चरामि एसनं, भिक्खापरियेसनं करोमीति अत्थो।

    Tattha nayidaṃ anayena jīvitanti idaṃ mama jīvitaṃ anayena añāyena veḷudānapupphadānādianesanāya na hoti jīvitanikantiyā abhāvato. Nāhāro hadayassa santikoti āhāro ca āhariyamāno maggaphalañāṇaṃ viya hadayassa cittassa santikaro na hoti, kevalaṃ pana sajjukaṃ khudāpaṭighātamattaṃ karotīti adhippāyo. Atha vā nāhāro hadayassa santikoti āhāro rasataṇhāvatthu me hadayassa santiko āsatto na hoti rasataṇhāya eva abhāvato. ‘‘Santike’’tipi paṭhanti. Yo hi āhāragiddho lābhasakkārappasuto vicarati, tassa āhāro hadayassa santike nāma abhiṇhaṃ manasikātabbato. Yo pana pariññātāhāro, so tattha pahīnacchandarāgo, na tassāhāro hadayassa santike nāma – ‘‘kathaṃ nu kho labheyya’’ntiādimanasikaraṇasseva abhāvato. Yadi hi jīvitanikanti āhārarasataṇhā ca natthi, atha kasmā piṇḍāya carasīti anuyogaṃ manasi katvā āha ‘‘āhāraṭṭhitiko samussayo, iti disvāna carāmi esana’’nti. Āhāro bhojanaṃ ṭhiti ṭhānaṃ paccayo etassāti āhāraṭṭhitiko. ‘‘Āhārapaṭibaddhavuttiko samussayo kāyo’’iti disvāna evaṃ ñatvā imamatthaṃ buddhiyaṃ ṭhapetvā carāmi esanaṃ, bhikkhāpariyesanaṃ karomīti attho.

    पच्‍चयनिमित्तं कुलानि उपसङ्कमन्तो तत्थ वन्दनपूजनाहि लाभसक्‍कारेहि च बज्झतीति एवं मादिसेसु न चिन्तेतब्बन्ति दस्सेन्तो ‘‘पङ्को’’तिगाथं अभासि। तस्सत्थो – या अयं पच्‍चयनिमित्तं उपगतानं पब्बजितानं कुलेसु गेहवासीसु पवत्तिस्सति गुणसम्भावना पूजना च, यस्मा तं अभावितत्तानं ओसीदापनट्ठेन मलीनभावकरणेन च पङ्को कद्दमोति बुद्धादयो अवेदयुं अब्भञ्‍ञासुं पवेदेसुं वा, तस्मा सा सप्पुरिसानं बन्धाय न होति सक्‍कारासाय पगेव पहीनत्ता। असप्पुरिसस्स पन सक्‍कारासा दुविञ्‍ञेय्यसभावताय पीळाजननतो अन्तो तुदनतो उद्धरितुं असक्‍कुणेय्यतो च सुखुमं सल्‍लं दुरुब्बहं। ततो एव तेन सक्‍कारो कापुरिसेन दुज्‍जहो दुरुब्बहेय्यो तस्स पहानपटिपत्तिया अप्पटिपज्‍जनतो, सक्‍कारासापहानेन पहीनो होतीति। तं सुत्वा ब्राह्मणो थेरे अभिप्पसन्‍नो अहोसि।

    Paccayanimittaṃ kulāni upasaṅkamanto tattha vandanapūjanāhi lābhasakkārehi ca bajjhatīti evaṃ mādisesu na cintetabbanti dassento ‘‘paṅko’’tigāthaṃ abhāsi. Tassattho – yā ayaṃ paccayanimittaṃ upagatānaṃ pabbajitānaṃ kulesu gehavāsīsu pavattissati guṇasambhāvanā pūjanā ca, yasmā taṃ abhāvitattānaṃ osīdāpanaṭṭhena malīnabhāvakaraṇena ca paṅko kaddamoti buddhādayo avedayuṃ abbhaññāsuṃ pavedesuṃ vā, tasmā sā sappurisānaṃ bandhāya na hoti sakkārāsāya pageva pahīnattā. Asappurisassa pana sakkārāsā duviññeyyasabhāvatāya pīḷājananato anto tudanato uddharituṃ asakkuṇeyyato ca sukhumaṃ sallaṃ durubbahaṃ. Tato eva tena sakkāro kāpurisena dujjaho durubbaheyyo tassa pahānapaṭipattiyā appaṭipajjanato, sakkārāsāpahānena pahīno hotīti. Taṃ sutvā brāhmaṇo there abhippasanno ahosi.

    पिण्डोलभारद्वाजत्थेरगाथावण्णना निट्ठिता।

    Piṇḍolabhāradvājattheragāthāvaṇṇanā niṭṭhitā.







    Related texts:



    तिपिटक (मूल) • Tipiṭaka (Mūla) / सुत्तपिटक • Suttapiṭaka / खुद्दकनिकाय • Khuddakanikāya / थेरगाथापाळि • Theragāthāpāḷi / २. पिण्डोलभारद्वाजत्थेरगाथा • 2. Piṇḍolabhāradvājattheragāthā


    © 1991-2023 The Titi Tudorancea Bulletin | Titi Tudorancea® is a Registered Trademark | Terms of use and privacy policy
    Contact